Březen 2016

,,So how you know I love her?"

30. března 2016 v 5:01 | Baruš |  ..my craps..
Láska.
Co to je?
Jak poznám, že někoho miluju?
Jak poznám, že jsem do někoho opravdu hluboce zamilovaná.
Je to o dotecích? O pocitu? Ale jakém pocitu? Že jsem opravdu šťastná jen, když jsem s tím,koho miluji?
řekněme, že na něj nemůžeš přestat myslet, to, co se ti dennodenně honí hlavou jsou jeho oči, vlasy, to, jak tě pevně stiskne, když tě políbí a jak se na tebe po tom usměje. ten dlouhý, procítěný polibek, ze kterého se nemůžeš udržet na nohách a vždy, když se na něj díváš, nemůžeš spustit zrak z jeho rtů. sotva ho posloucháš, protože jediné na co myslíš je to jak strašně ho chceš políbit, to motýlí šimrání, to, jak nemůžeš dýchat pokaždé když si vzpomeneš na jeho plné rty, na ten moment, kdy ležíte v posteli, ty na něm sedíš a cítíš jeho dech, to jak se s tebou směje, jak vzdychá, když se rty přiblížíš k jeho krku, ten způsob,jakým se na tebe dívá...
jako bys byla jediná na světě.
To je to, co milujeme? Co nás nutí milovat? Nebo je to jen chtíč? Chemie, přitažlivost, nebo jak tomu chcete říkat?
ta bolest, to příjemně nepříjemné svírání v podbřišku doprovázené automatickým přivíráním očí, když na něho myslíš..když myslíš na ty společné chvíle.
Nebo je to ten klid, to bezpečí, když tě drží v náručí ? Ten magický moment, kdy nemusíš nic říkat, jen být v jeho blízkosti a víš, že zrovna v tuhle chvíli.. v tuhle jedinou sekundu se nemůže stát nic co by tě přimělo brečet,litovat..protože jsi s ním. protože on je tvůj ochránce,on je tvůj anděl,on je tvoje všechno.
žárlíš, když se ti dlouho neozve, hledáš si důvody, v čem by ti asi mohl lhát, snažíš se mu oplácet jeho manévry,protože se ti nelíbí,co dělá. Jsme ženy, to je normální, každá jsme taková, i když tvrdíme že ne, jsme podezřívavé, řešíme věci, uvažujeme, místo toho, abychom byly teď a tady, abychom nespěchaly a nechaly věci plynout..
nepoučíme se, ženský mozek nás nenechá.
proč? proč žárlíme? proč podezříváme? proč polemizujeme nad věcma, která vůbec nemusí být pravdou, ale my přesto uvažujeme, protože takové jsme, vytváříme si scénaře, děláme ukvapené závěry a oplácíme něco, z čeho si ani nejsme jisté.
proč ? proč ? proč ?
Miluji tě. Řekne ti. Ale co to doopravdy znamená? CO je ten pocit? že mu všechny jeho špatné vlastnosti omlouváš? že bys udělala všechno a on by nemusel ani pohnout prstem? že když se cítíš mizerně, jediný co chceš je aby tě objal, aby tě držel a ty jsi mohla cítit jeho vůni, jeho blízkost. Utéct mu do jeho náruče kdykoliv chceš.
ale ty pochybnosti.. jsi jediná? opravdu je ti věrný? a věříš mu všechno co ti říká?
Nebo ta chvíle, kdy si jsi naprosto jistá, že ho miluješ, protože tě to až bolí? dokonce i fyzicky? chce se ti brečet, když ti nevěří, protože ty jsi mu dala všechno, dala jsi mu své srdce, svoje tělo, svoji duši a každou částečku tvého já.
celá jsi jeho.
a co on? On nic, on bagr. On může vše ty nemůžeš nic. když něco dělá on tak to nevadí, v momentě kdy ty to děláš taky už je to špatně, kecy o respektu, o upřímnosti.. a myslíš, že to dělá? Ne.
Muže jen na prachy a na sex, slýchávám. a nevím, jestli s tím souhlasit, nebo ne. jsou to žárlíví bastardi, nemáme to s nima jednoduchý, ovšem oni s náma na tom taky nebudou o moc líp.
nejradši bys mu dala přes hubu, když ti začne vyčítat všechno, co se mu nelíbí a přitom on si může dovolit všechno.
Hajzl.
Dej mu tu facku, neboj se.
Ale to, co udělá potom, cokoliv, co máš ráda, tě prostě posadí zpátky na prdel.
Nakonec je to všechno asi o respektu, toleranci a důvěře.
škoda, že toho nejsme schopni.
ani ženy,ani muži.
mějte se famfárově.

Jsem tyranka psů!

14. března 2016 v 22:04 | Baruš |  ..my craps..
Víte, každé čtyři týdny chodím na čištění pleti do jistého salonu. Mám to asi 1km od baráku, takže tam chodím pěšky.dnes jsem tam byla objednaná na 14:00, a náš pes , už byl řekněme velice netrpělivý, protože je zvyklý chodit ven okolo půl jedné, takže jsem vzala věci, peníze, kapesníčky a tak dále a tak podobně, vzala jsem psa a šla jsem s ním rovnou na kosmetiku, protože jsem si řekla, že těch 50 minut čekat vydrží. on je na to zvyklej, buď v autě nebo tak, tak jsem si říkala, že co...furt lepší než trpět s plným močákem doma ne, takhle může pozorovat lidi.
musím vám ale říct, že od té doby co jsem s tímto nápadem přišla, jsem z něho neměla úplně nejlepší pocit.
měla jsem poslechnout intuici a radši ho nechat doma trpět :D
no takže přijdu tam, ještě jsem s ním venku chvilku čekala do 14:02 ,uvázala jsem ho za vodítko, venku bylo i hezky, tak si lehl a trávu a vypadal celkem v klidu, v kapse jsem pro něj dokonce měla i mňaminku,kterou jsem měla připravenou až vyjdu.
Kosmetika mi netrvala ani tak dlouho, takže jsem končila už nějak v 14:25. ještě jsem za ni dostala slevu.
první fail.
prej že mi to dá za tři stovky, že už to nemám tak dramatický nestrávila nad tím tolik času takže z 550 už bude jen za tři kila. ještě jsem od ní brala nějakou sračku na čištění ksichtu za 310 takže to vycházelo na 610. Tak jsem jí to dala na 700. A ona se se mnou začala dohadovat, že si ode mně 700 brát nebude, že to je moc že jí nebudu dávat stovku navíc. :D
jako já jsem jí těch sedm stovek stejně dala.
Ze salonu jsem teda vycházela nějak 37 a čumím na psa a okolo něj nějakej ženskej sněm si ho tam hladí a opečovává, tak vytahuju mňaminku a jdu k němu ,chválím ho.
a nějaká stará prézla na mě začala štěkat : ,,No už tady čeká hodinu! už jsme chtěly volat."
a teď já jen v hlavě wat?! A říkám, hodinu tady čekat nemůže, když je 38 a já jsem šla 02 dovnitř. Na to mi nic neřekla, a prej, že se bál a že mu byla zima že ani piškotek nechtel.
tak jsem jim vysvětlila, že náš pes je čekat zvyklej, že jim děkuju za starost že je milý vidět že jsou ještě lidi co se starají.
tak ho odpoutávám a z toho salonu vyšla nějaká kadeřnice a prej : ,,tak už se našeeel, my už jsme myslely, že ho tu někdo opustil."
no takže vostuda jak prase. :D opět pro jednou :D
fakt eňo ňuno perfekta.
Pak mě vyzvedla mamka a jely jsme nakoupit do makra.abyste věděli, já do makra chodit nakupovat nemůžu, protože je tam všechno hrozně moc super, všechno se mi líbí a všechno nejvíc chci :D
Makro bylo v pohodě, jely jsme tam teda asi 40 minut,i když normálně je to patnáct,, protože i s navigací jsme schopné zabloudit.
ano,ženy. nic překvapivého :D
makro bylo v cajku, koupila jsem krásný ubrousky asi za šedesát korun,take jsem pak dostala sprda že utrácím prachy za ubrousky kterou ani nejsou hezký.. :D:D
no a víte.. my chodíme do trafiky asi 112m od baráku kde prodávají takový dvě super slečny a vždycky si s náma povídají a už ví ,který cigára kupujeme a tak jsem šla cestou domů ještě koupit cíčka a mamka na mě čekala venku se psem. no a vejdu tam a ona už sahá po těch cigárách, tak jí děkuju
a ted pozorně čtěte :D
v ruce jsem měla dvě padesátikuronu, dvě dvacetikoruny, dvě pětikoruny a jednu dvoukorunu.
a ona mi je podává a já koukám po ceně protože nevím kolik stojí a ona mi říká : 86,-
a já si v ruce počítám ty peníze a nevím co se stalo ale najednou si za mnou stoupla paní a já jsem se nějak pohla a dvoukoruna mi vylítla z ruky a spadla jí do igelitky kterou držela :D
tak jsem jí na hulváta začala hrabat do tý tašky, naštěstí se to zaseklo o takovou tak věc na té igelitce, nevím jak to popsat, takže důležitý je že to v té tašce uplně nebylo, jako hulvát jsem ale abych se někomu hrabala v tašce to by mě asi svědomí zarazilo. a já jsem se začala omlouvat a smát se a vzala jsem si tu dvoukorunu a začala jsem počítat a začala jsem jí na pultík pokládat peníze tak aby to vyšlo, jenže jsem to v ruce měla tak že mi to vyšlo na 82 korun, paní trafikantka zadržovala smích, tak jsem jí tam dala kilo, zaplatila, ještě jednou se omluvila, ženská chudák neschopná slova a já jsem odešla.
Cestou domů jsem to mamce popisovala a smíchy jsem brečela. :D
Omlouvám se že tenhle článek nemá takový nádech jako obvykle, ale snad jste se i tak trochu zasmáli, já jsem dneska totiž hrozně nervozní a to i teď, a nevím z čeho.
Tak se mějte famfárově :D