Jak jsem vyhrála peníze.

2. června 2016 v 22:50 | Baruš |  ..my craps..
Tak a jestli se tohle opět posere, tak blog sabotuju tak na rok!
Abyste chápali, tak mě dnes osvítil duch svatý a rozhodla jsem se napsat článek o tom, co se za poslední dobu dělo, a až jsem to měla skoro napsaný a chybělo mi dopsat pár slov, tak se mi podařilo celý to okno s rozepsaným článkem zavřít, takže jsem kvůli tomu celej den nasraná a musím to psát teď znova. :D
ještě nevím, jestli to dopíšu.. :D
takže, abych začala tím, čím jsem začala v mém prvním pokusu o článek, tak minulý čtvrtek jsem byla s mamkou v trafice, my v té trafice strávíme pár minut každý den, protože asi 112m od baráku máme jak kdyby takové menší obchodní centrum, není to úplně oc ale je to spíš jak takový nevím co, no prostě když něco potřebuješ tak to tam většinou seženeš :D a je tam i albert, kde teda chodíme skoro denně nakupovat. a já jsem si v té trafice v ten čtvrtek řekla, že si koupím los za 50 korun, tak jsem si ho koupila a pak jsme šly s mamkou nakoupit a já jsem ještě nadávala, že mě ho nenechala si vybrat sama, ale rozhodla jsem se, že za ní nepůjdu jí to říct a vybrat si, protože ona nás už zná, a s mamkou si dokonce tyká, ale rozhodla jsem se že si nechám ten, co mi vybrala ona. Přišly jsme domů a já jsem ten los setřela, a vyhrála jsem 150 korun, což je nějakých 5 euro, což je nějakých 65 dinárů, což je nějakých 43 tuniských balených vod. Maj to tam drahý :D no to je jedno, to jsme odbočili.
a mamka mi teda říká, ať si to jdu nechat proplatit, ale mě se tam nechtělo, protože přece jen těch 112m je docela štreka a to se mi tam prostě jít nechtělo.
ano ironie bičis. teda to že se mi tam nechtělo ironie není. :D:D to se mi tam fakt nechtělo :D
Nu, los jsem odložila někam do pokoje, kde se to ztratí a jely jsme na nádraží pro Alex, která měla přijet ve čtvrtek, v pátek jsme měli odjíždět do Orlických hor, ovšem z toho sešlo, takže alex dojela ve čtvrtek a byly jsme u nás. V sobotu jsme byly na filmu How to stay single, kterej můžu rozhodně doporučit, takže až třeba bude někde ke stažení tak si ho určitě musíte stáhnout! Je to super oddechová komedie, jako na depku určitě perfektní lék. :)
Jinak to byl upřímně docela víkend takovej..no jako ráda jsem ju viděla všechno, ale byla jsem taková i nachlazená a všechno takže to nebylo tak jak je to vždycky. Jo a teď jsem si vzpomněla, že jsem vám zapomněla říct o mojí praxi !!!! :D
takže ve dnech 16.5. - 27.5. 2016, jsem byla na praxi na ministerstvu obrany. tedy lépe řečeno na Agentuře ministerstva obrany, nebo něco takovýho. :D asi by si každý normální člověk představoval nějakou honosnou budovu se sexy vojákama v uniformě se samopalama za zádama, ale takový štěstí jsem fakt neměla.
moje praxe se konala v polorozpadlý budově, která se zabývá spravováním nemovitého majetku, ovšem tahle skutečnost na baráku fakt není vůbec vidět, musí se tam všude svítit, protože při zhasínání a rozsvěcování světla by to vyhodilo jističe na celym patře a ještě by se muselo další hodinu čekat, než jističe vychladnou, aby se mohla elektřina znovu nahodit.
takže fakt pecka, celý to tam bylo jakýsi divný, první tejden jsem dostala štosy papírů, který jsem měla připravit k archivaci.
abyste z toho článku taky něco měli a rozuměli tomu, co jsem dělala, tak vám napíšu část svý zprávy z praxe.takže přesně vám ted cituji :D : ,,To znamená seřadit spis chronologicky, prověřit obsah spisu, vytvoření košilky spisu a připravení pro předání na pracoviště ochrany informací,které dále zabezpečuje archivaci spisu."
asi jste to stejně nepochopili. :D prostě jsem jednoduše dostala tisíce papírů a ty jsem musela nějak se jima přelouskat, spočítat, a zařadit a tak podobně, no byla to taková sranda a tak mě to bavilo, že jsem si po třech hodinách práce spojila židle a na nich si na chvilku zdřímla.
Další týden už byl o něco lepší, do komatu už jsem upadala jen tak napůl, ale byla to lepší práce a hlavně mezi víc lidma. Dělala jsem evidenci žádostí na ochraně územních zájmů, abych to zase nějak vysvětlila - když chcete někde v čr stavět, tak musíte požádat o vyjádření na ministerstvu obrany, jestli tam nemají nějakej zájem,problém,stavbu, nebo kus psí kosti, a když je všechno ok, tak vám to vyřídí a schválí. To schválení potom do ruky dostanu já a zapíšu to do evidenční knihy, tak, aby v tom byl přehled. Potom to dám do obálky, vypíšu adresu a oni to pošlou. Jednoduchý jak facka, sice jsem občas měla problém vyhledat v té žádosti o co přesně se jedná, protože lidi mají tendence hrozně okecávat. Ale jinak to bylo docela fajn, denně jsem dala asi 50 mailů, ruka mi upadávala, mimoto bylo všechno fajn.
dál bych se s vámi ráda podělila o můj menší failík, který se mi stal, protože kdyby tam v týhle story žádnej fail nebyl, tak bych o tom ani nepsala. :D
když jsem tam byla, tak tam opravovali silnice. a opravovali je tak, že podle mýho pohledu snad vytáhli celej ten chodník a položili tam novej :D takhle to pobral můj jednoduchej mozek, co s tím dělali doopravdy to fakt nevim :D
takže jednoho krásného dne jsem šla na oběd a ještě že mám tak skvělý reflexy, že jsem otevřela dveře a pode mnou díra, tak jsem rychle couvla a nějakej cigánskej dělník (to vůbec nemyslím rasisticky jasný.) tam zrovna pokládal takový to prkno, který bývá postavený na chodnících, když se někde něco opravuje, aby lidi mohli chodit.
fakt ted nevim jestli jsem to napsala tak aby se to dalo pochopili. já to číst tak to asi nechápu. :D
uplně jednoduše - bylo tam prkno místo chodníku. :D a já vycházím z těch dveří a ten cigán mi ho ještě nohou přidržel tak, aby se mi to pod nohama nezhouplo, a normálně jsem přes to přešla, ještě si pamatuju jak jsem mu děkovala a ted najednou nevím co se stalo ale ležim na zemi. :D
spadla jsem tak blbě, že jsem si narazila holeň, stehno, a kdybych neměla mikinu tak mám slušnou modřinu i na loktě a na zápěstí. Když si to vezmu zpětně, tak jsem ale zase tak blbě nespadla, mohla jsem spadnout hůř.
A jak jsem tam tak ležela na tý zemi, tak jediný, na co jsem v tu chvilku myslela, byly moje nejoblíbenější kalhoty, který jsem si koupila v Tunisu a který mám hrozně ráda, a šíleně jsem byla vystresovaná z toho, že jsem si je určitě roztrhla, protože s tim jakým způsobem jsem spadla a jak šíleně mě bolelo to stehno, tak jsem je určitě měla zničený.
pan dělník stál nade mnou a asi se mě chtěl dotknout,aby se přesvědčil, že jsem se nezabila,nebo že ty cukance který moje tělo vyvádělo nejsou poslední záchvěvy života,ale zdálo se mi že se jen bojí abych nezačala rasisticky vyšilovat a tak jen stál u mého těla jak vyděšenej svědek nad mrtvolou a já jen opakovala, že jsem v pořádku, a v duchu si neskutečně přála, abych měla ty svoje gaťky v pořádku.
Pak jsem si skákla na jídlo a šla jsem do kanceláře, kde jediný na co jsem myslela bylo to,jak hrozně chci domů a jen brečet. :D
tak taková byla moje praxe. :D
Nyní se můžeme vrátit k aktuálnímu víkendu, v neděli jsme měli jet do Tasova pro dveře.
abych to vysvětlila, kousek od Brna je taková malá vesnička, kam furt docela jezdím za kamarádama a tak, ted tam odjíždím zase tenhle víkend a konaly se tam i moje čarodky, ježíš já si tu omáčku okolo všeho fakt nemůžu odpustit všechno musím okecat :D ... takže je tam ta vesnička a my jsme tam měli u dědy a babičky nový dveře na auto. mezitím jsme se stavili v Brně, protože jsem si vymyslela, že chci udělat hlavu, takže jsme byli u tety v kadeřnictví, bylo to super, protože jsme se z mamčiné strany sešli jakoby nejbližší rodina, a já jsem si tam uvědomila, že mám fakt skvělou rodinu. a že by si to každej měl uvědomit.. :) ne nadarmo se říká friend,boyfriend,girlfriend, všechno končí na end, ale family končí na ily = i love you.
někdy je taky samozřejmě potřeba čas k nějakýmu tomu uvědomění, ale ve finále je fakt rodina to nejvíc co máme. Libor mi dokonce koupil burger. :D za což ho miluju protože já ten burger prostě žeru :D
jo a přiznávám to, kdyby mi ten burger nekoupil tak tak hezky nemluvím :D
dělám si prdel :D
takže mám teď krásný vlasy a třeba když se mi bude chtít tak vám sem dám fotku jaký to teď mám a ještě jsem si říkala, že bych v průběhu týdne mohla přidat i nějaký fotky z tý doby jak jsem tam byla na čarodějnice, protože tam ta krajina vypadá prostě skvěle a tak bych chtěla abyste to viděli. :)
takže mi udělali vlasy viděli jsme se celá rodina u tety v kadeřnictví :D pak jsme jeli do Tasova, kde jsme u terky vyzvedli vlek,protože předtim, než jsme odjížděli do Brna, tak jsme se v Tasově stavovali, tam jsme odložili vlek, pak jsme jeli do Brna, tam jsme jeli na ty moje vlasy,potom hodit domů alex a někdy v deset nebo snad v jedenáct jsme přijeli do tasova kde jsme ještě hodili domů kámošku vyzvedli jsme ten vlek jeli jsme k babičce a dědovi tam jsme to všechno naložili a jeli jsme domů, přijeli jsme asi ve tři ráno takže do školy jsem fakt nešla. :D Ještě mezitím jsem vám zapomněla říct že jsem mamku přesvědčila ať zastavíme a chvilku jsme v tasově koukaly na hvězdy, což bylo úžasný.
No a v pondělí jsem si šla nechat vyplatit ten los ale pak jsem se rozhodla, že ne, že si koupím další tři losy za pade. tak jsem šla domů, po mě hned přišel tatka, tak jsem mu nachystala jídlo, setřela jsem los a zjistila jsem že jsem vyhrála dalších stopadesát korun takže jsem šla do trafiky kde jsem si koupila zase losy a šla jsem domů a na té cestě dom mě napadlo to setřít tak jsem na půlce cesty to setřela a vyhrála jsem zase. :D juhu ! :D
tak letim do trafiky, kupuju losy, jdu domů, stírám, opět jsem vyhrála, takže zase letím do trafiky a takhle jsem lítala sem a tam asi hodinu. Losů jsem měla v ten den v ruce asi 20 s tím že jsem vždy vyhrála nějakou almužnu za kterou jsem si koupila další los a tak dále a tak podobně, můj poslední los byl asi úplně nejlepší, protože jsem vyhrála 400,což je asi 15 éček, což si asi umíte představit, že to je vody na dva pobyty v Tunisu :D. Za ty čtyři kila jsem si koupila ještě jeden los za padesát, ovšem nevyhrála jsem už nic, takže v ten den jsem měla několik výher z losů, a ještě jsem zůstala 350 korun v plusu. :D
Kde to vyděláš tyvole, 350 korun za hodinu a jen běháš sem a tam z trafiky a domů?! :D
No a poslední zážitek ze včerejšího dne, a pak už opravdu končím, slibuju :D
Jedu domů ze školy a já jsem strašně družná dívka, ale v buse, v metru, no prostě celkově v městské hromadné dopravě, mám z těch lidí ale takovou depku, jak je všechno tak hrozně tichý a cizí a nikdo s nikým nemluví že jsem vždycky celá vystresovaná a mám negativní myšlenky no šílený :D a jedu domů, sedím v buse a vedle mě seděla nějaká stará paní, byla jsem řekněme, lehce rozhozená, protože se na mě celou dobu dívala. Já jsem se bála tak jsem radši koukala z okna. :D
a najednou cítím jak mě něco hladí po rameni.
tak se otočím a paní : ,,you speak english?"
a ted já jen tvl no nene. tak já jen "little" a ona jestli jí můžu poradit jak se dostane do hotelu U zámečku.
A teď já začala uvažovat jak jí mám jako poradit, tak jsem jí řekla ať se mnou vyleze z toho autobusu, a jak jsem jí to říkala tak ona něco zakřičela přes celej ten autobus nějakým cizím jazykem :D hnedka na zastávce jsme vystoupili, za mnou a přede mnou se vybalil nějakej sněm staříčků asi o šesti lidech a já jsem začala na netu hledat kde to je, zjistila jsem, že to je v ulici, o které jsem možná někdy slyšela, nebo byla mi povědomá. Jak jsem hledala v tom mobilu, tak mi přišlo úsměvný, že mi dávali ty jejich rezervační papíry k mobilu, abych tam něco viděla. :D já mám ale v telefonu superjasný režim :D a tak to nepotřebuju ne?! :D:D no a jak jsem zjistila ten hotel tak jsem na netu našla číslo a normálně tam zavolala, řekla jim že mě odchytli nějací cizinci co u nich mají rezervaci a jestli by byla tak hodná a řekla mi, jak se k nim dostat. tak mi to řekla, já to pak nějak přetlumočila jim. Mezitím jsem zjistila, že to jsou francouzi, protože ta jedna paní na mě pořád mluvila v tom jejich jazyce a asi si myslela že jí rozumím, no jak mamka na dovolené,taky tam na všechny valí česky a myslí si že jí tam rozumí. :D No a jak jsem ji tak poslouchala tak jsem sem tam slyšela oui,to jejich francouzsky ,,ano" :D no a od toho jsem si odvodila odkud jsou. :D chytré jsem to děvče že, bystré :D :D
Pak jsem přišla domů,padla do postele a spala až do půlnoci. :D
no nic tak já se loučím, přeju hodně štěstí ve škole, už se nám to krátí. :) a sorry za tak dlouhej článek :D

Mějte se famfárově :*
 

Jejky.

12. května 2016 v 22:19 | Baruš |  ..my craps..
už jsem se víckrát pokoušela napsat nějaký článek,ale vždycky jsem to v polovině nějak zazdila.
opravdu obdivuju vás lidi co furt píšete a píšete a vydržíte na blogu a prostě :D nechápu :D kéž bych to tak měla taky, ještě si pořádně nejsem jistá,jestli tenhle článek vůbec zveřejním, je to asi můj 3 pokus o článek za tenhle měsíc, a vždycky zkrachoval.
ještě jsem chtěla napsat, že sice přidávám málo ale zase je to dlouhý,tak ono se to nějak vykompenzuje ne :D
za ten měsíc se toho stalo zase dost no :D a já vám to sem napíšu abyste se zase mohli smát nad tím, jak strašně nudně zábavnej život vedu. bůh mi dal do vínku asi trochu sabotáže no :D
ten čtvrtek, který byl před čarodějnicema, byl fakt náročný. Vlastně mi přijde že od tohohle osudného čtvrtka nemám chvilku klidu :D Prvně jsem jela na terapii, za což jsem dostala seřváka od mamky, protože jsem ve středu volala té paní s tím, že bych se chtěla objednat na tu terapii a ona mi řekla že má čas druhej den, tudíž ve čtvrtek, a já jí řekla že jo, a až jsem všechno domluvila,tak jsem teprve volala mamce, že jedu na terapii, abyste pochopili, proč jsem dostala seřváka tak to bylo proto, protože ta paní je v Pardubicích. :D
Ty terapie..nejsem žádnej feťák, nebo tak, neodvykám si od alkoholu a ani jsem nebyla těhotná, prostě nic takovýho. :D
a abyste dál pochopili, tak v říjnu na dovolené, jsme potkaly dvě osoby, mamku a dceru, Lenku a Lenku, a jsme si docela dost blízké,takže s nima trávíme docela dost času :D
jen abyste to jako pokomprendovali všechno :D
takže jsem ve čtvrtek jela na tu terapii, byla tam se mnou mamka a velká Leňa, malá byla v práci, původně jsme chtěly jet jen na otočku, jenže jsme se stavily za malou Leňou do Kauflandu, ona tam dělá na informacích, a tam mě přesvědčila, abych tam zůstala přes noc.
to byl haluz, protože mě mamka přesvědčovla, abych nezůstávala, protože jsme měli v pátek dopoledne stěhovat kamarádku a ještě odjíždět na Moravu :D takže jako pecka. :D
no nakonec jsem podlehla a i přesto jaký štěněčí oči na mě mamka dělala tak jsem zůstala s holkama v Pardubicích s tím, že druhej den přijedu vlakem už v devět hodin.
já a v devět hodin ráno někde být...kdo mě zná tak ví že je to naprosto nemožné, ovšem zvládla jsem to s menším failem no :D
ve čtvrtek večer jsem se trochu připila vínem takže jsem spala jak zabitá a v sedm ráno už mě budily, že musíme jet na ten vlak, abyste věděli, já jsem vlakem nikdy předtím nejela :D no takže sednu tam někam k oknu a teď naproti mě sedí arab!! tak já píšu lence že je tam sexouš jako prase a že je to určitě arab jak vyšitej :D a ona jen at jí ho vyfotím no a znáte to.. :D a ted projíždíme těma prdelema a měla jsem dojet na hlavní nádraží. no jenže to bych nebyla já :D prostě najednou koukám a vidím nápis Praha. a teď arab přede mnou se začal hrabat ven, a tak já rychle jsem zpanikařila začala jsem si uklízet nohy do tenisek, protože jsem měla sundaný boty a rychle letím ven, celá vyděšená že mi ten vlak zavřou a nechají mě vevnitř. a vylezu ven a teď koukám, a nikdo po mě nevylezl ven :D jen já a arab :D
takže jsem zmatená,koukám okolo sebe a najednou zjišťuju že jsem nevylezla na hlavním nádraží ale v Libni :D :D takže zvedam telefon volám Vaškovi, kterej nám pomáhal se stěhováním a čekal na mě na hlavním nádraží s tím, že jsem vystoupila v Libni, protože tam měl ten vlak konečnou, že se musela stát nějaká chyba.
To jsem si samozřejmě vymyslela abych nevypadala jak idiot, že neumím jezdit ani vlakem :D :D
potom jsme jeli do toho bytu, je to vlastně přízemní nějakej starej byt ve starým baráku. Lidi, kdo nejste duchovně založení,nebo nevěříte v duchy, tak tohle nečtěte.tenhle úseček.
prostě v tom bytě byl nějakej humus,navíc to je třípokojovej byt, ve kterým je 14 zrcadel..prostě ty zrcadla jsou tam všude, no a tam v obýváku v rohu, prostě tam něco bylo.. neměla jsem z toho dobrej pocit a to vůbec.
takže všechno stěhujeme a ona ta paní co se toho bytu zbavuje nám řekla že když jí to vystěhujeme takže si tam můžeme vzít cokoliv chceme, takže jsme si odvezly velikou modrou krásnou sedačku :D a ještě nějaký další sračky. kromě zrcadel.
chvilku jsme to tam vyklízeli pak to naložili do vleku a jeli jsme vyhodit mamčinu kolegyni z práce která nám pomáhala stěhovat, do práce. a my jsme pak jeli ty věci vyložit.
no a vlastně ona seděla s mamkou vzadu a já jsem seděla s vaškem vepředu a vzadu jsme měli ten vlek. a teď ona vystoupila, rozloučila se s náma. A vašek už se rozjížděl a já se dívám doprava a vidím dvě starý babky jak tam sedí na lavičce a křičí na nás stůj.
Tak jsem zakřičela taky stůj a jen se ptám co se děje a slyším : ,,Je pod tím!"
A mamka na mě : ,,Co se děje?" A já jen začala ječet : ,,Je pod tim, Ája je pod tím!"
Ona normálně jak se s náma loučila tak vystoupila a aby se dostala na chodník tak přešla přes tu voj. Vlastně překročila tu tyč za kterou je uchycenej ten vlek. No a jak se Vašek rozjel a ona přecházela přes tu tyč tak do ní ten vlek vrazil a ona skončila pod tím vlekem.
hned jsem vytahovala telefon a vzpomínala jak je číslo na záchranku, z 6 lidí na té zastávce, co tam stáli, se jich tam najednou objevilo 30, povyk jako prase.. ale naštěstí se nic hroznýho nestalo, trochu si pohmoždila ruku a bradu, ale jinak je v pořádku.
uplně upřímně bych to ale znovu zažít nechtěla.. klepala jsem se ještě den po tom a i ted když si vzpomenu na to, jak tam ležela na zemi.
No, tak to by bylo.
Teď zase něco veselejšího :D
Jela jsem do Tasova, protože jsme měli akci na čarodějnici. No a v pátek jsme byly nakoupit v Kauflandu v Meziříčí. Fakt ty Kauflandy jsou všude :D :D
no každopádně.. poslouchejte to jo :D
teda čtěte.. :D fakt dávejte pozor :D :D a já jsem v tom kauflandu brala nějaký sračky, viděla jsem tam svíčku, pak barvu na vlasy, aby mě teta mohla obarvit, a já nevím co ještě. v podprsence jsem měla celý pětikilo a v kapse v kalhotách jsem měla dve stě korun v kovových.
a teď přicházím na řadu a říkám, to bude dobrý, to bude nákup pod dvě kila.
no jenže teď koukám a ta pokladní říká : ,,203."
Jako chápete to?!
No a teď já panika :D a tak místo abych se zeptala vedle té mamky mojí kamarádky, jestli mi může dát ty tři kačky, tak jsem před celým tím kauflandem sáhla do podprsenky a vytáhla tu zmachlanou pětistovku. :D
Lidi okolo mě se mohli pochcat smíchy, a já jsem byla rudá až na prdeli.
no a ještě k tomu, abych vám řekla, jak úžasnej život vedu, tak jsem byla s mamkou asi před třema dnama nakupovat v Tescu. a měly tam nádherný kufry, tak jsem k nim přišla a tam byl vlastně regál, v tom tři kufry a vedle naskládaný brikety. a já, jakožto expert, tak jsem vytáhla jeden ten kufr, že se s ním projedu, jenže nevím co se stalo,ale asi za tři vteřiny koukám a ony začaly padat ty brikety, a jak padaly ty brikety, tak smetly ten kufr, co tam byl, a ten kufr smetl i ten další kufr. takže to tam vlastně všechno popadalo :D
Tak to ..no není to všechno,co jsem vám chtěla napsat,ale já jsem nějak na nic víc nezmůžu, ani ten článek po sobě asi číst nebudu, takže kdybyste našli nějaký chyby tak na ně prosím upozorněte.
mějte se famfárově :*

Jak se nám vysrala pračka.

12. dubna 2016 v 3:55 | Baruš |  ..my craps..
opět dlouhé,jinak to neumim,sry.
Ženy, jsem pekelně ospalá, ale když to nenapíšu teď, tak to asi nenapíšu nikdy.
Psala jsem tenhle článek už před pár dny , ovšem byl opět neskutečně dlouhý , v půlce jsem ho přestala psát a když jsem se za dva dny rozhodla, že ho dopíšu, tak jsem zapomněla, že ho mám v noťasu otevřený a zavřela jsem to, protože jako správná žena mám plochu zasranou obrázkama a v chromu otevřených 2000 lišt.
ano, můj známý ajťák je ze mě nadšen. :D
ovšem to není téma dne :D
My se chceme zaměřit na něco jiného, na něco, co se zas děje v mým jinak znuděným životě,dennodenně myslím na to, že můj život je jedna velká stereotypní nuda, ale pak si vzpomenu, co jsem psala na blog za story a řeknu si, že můj život je vlastně taková pěkná snůška zábavných věcí. :D
už nevím kdy přesně že to bylo, ale už nadpisu článku jste asi vytušili, že se nám vykadila pračka. :D To se stalo asi před měsícem a půl, ovšem kdo čte moje články tak ví, že postel jsem do středu pokoje měla taky asi dva měsíce , jednoduše - my si se vším dáváme na čas. :D
Mamčin kamarád měl v garáži jakousi plonkovou pračku a tak nám slíbil, že nám ju prozatím pujčí a tu naši se nám pokusí opravit. :D takže jednoho krásného dne, kdy nám tatínek odjel ze soboty na nedělu do Jihlavy za rodiči, jsme měli stěhovat pračku. Den jsme si s mamičkou naplánovaly asi takto : vstaneme brzo ráno, trochu si uklidíme, pak si uděláme jednohubečky, přestěhujeme pračku, protože Vašek bydlí asi 10km od nás a čtěte tu logiku -> za hodinu jsme zpátky na jídlo, vínko, dámskou jízdu matka dcera a filmek.
asi vám už je jasný, že přesně takhle se to nestalo :D ráno jsme sice vstaly, okolo asi poledne, že bychom uklízely to se říct nedá, protože mamka má všude po policích tunu časopisů plnou receptů, a chtěla si to protřídit..ovšem než se k tomu dostala bylo 17:00 a než se do toho stačila pořádně zabrat už volal Vašek, že je před barákem, že můžeme začít stěhovat.
Tady už to začíná být funny, protože ještě před tím vším jsme byly s mamkou v koupelně a tu pračku si předpřipravovaly, náš byt není úplně malej, ovšem tam, kde má být velkej, je malej :D takže jsme v koupelně, chystáme pračku a překvapivě, smrad jak prase z odpadu. Málem jsem omdlela, jenže to byla taková rychna, že mi to ani padnout smradem nedovolilo..druhá pecka, to byla taky docela prča :D furt nám zezadu z pračky vytíkala voda.. jako s mamkou jsme nechápaly proč, takže jeden ručník na záchranu, druhej ručník na záchranu, jedna minuta, dvě minuty, čtyři minuty.. a najednou mrknu mamce do očí, doslova jsem viděla tu žárovku v mozku která jí blikla a jen slyším jak říká ,,Jéé, já to tu zapomněla vypnout, proto to teče." :D
mezitím jsme zjistily, že máme nějakou poškozenou hadicu od té pračky, jakousi nalomenou nebo přelomenou ohnutou nebo co já vím. :D
Tak a můžeme se vrátit do momentu, kdy máme po celym obýváku rozložený časopisy , já koukám jedním okem na mamku a druhým okem na film Už jsme doma?
a najednou teda ten telefon, asi v šest, že je před barákem. Tak jsme sedly k nám do auta a jedeme si. Dojedeme tam, najedem do garáže a teď vidím tu pračku a říkám ,,tyjo není to nějaký vysoký? půjde nám to tam?" tak chvilku polemizujem a nakonec jsme se shodli, že radši tu vezmeme metr a pojedeme zpátky k nám to změřit, jestli ta pračka bude vůbec pasovat. :D ještě jsem přišla s úžasně neúžasným nápadem, že si ten kilometřík k bráně sjedu autem sama.
docela jsem to zvládla, na dvojku jsem to s překvapením vytáhla a zabrzdila jsem taky celkem jemně na neřidiče :D takže dojedeme k nám, změříme, zjistíme že pasovat bude, naložíme našu pračku, jedeme k Vaškovi, výměna řidičů, já od brány sedím za volantem a teď si zařadím jedu si na jedničku a oni tam mají takovej mírnej kopeček a teď vám dám do uvozovek tu celou konverzaci, jak si ji matně pamatuji, protože jak jistě víte, já si moc nepamatuji. :D
,,Tak a teď si v klídku zařaď dvojku."
mamka: ,,Ne! to nedělej jeď."
,,nee v pohodě zařaď si."
,,neuč ju to špatně co ju to učíš takhle blbě!"
,,prosím tě uklidni se, Baru zmáčkni spojku a zařaď dvojku."
,,Ne! chcípne jí to!"
Poslechla jsem Vaška, protože se mi zdál klidnější. A naše úžasné auto zůstalo stát. :D
a teď jen slyším mamku jak říká : ,,vidíš ty debile, jsem ti to řikala znám svoje auto!"
A teď já úplně mimo a mamka na mě: ,,tak si zase nastartuj,ale předtim si ještě vypni světla,ať nehuntuješ baterku." a já jen a kde se vypínají světla?! :D takže jsem máčkla nějaký magický tlačítko a tak si tak točim klíčema a nic. Já jsem to musela nějak vrátit zpátky ty klíče a pak teprve šlo nastartovat. ted nevim jestli jste to pokomprendovali,to je jedno :D
Opět jsem se rozjela a najednou jsem asi jak nemám ten cit v noze ještě, trochu víc sešlápla plyn, kdo kouká na černošský filmy, tak bych asi to skákání našeho autí přirovnala k těm jejim negráckejm gabrioletům nebo čím to jezdí :D a já že teda zabrzdim, tak si šlápnu na spojku a hned na brzdu a auto mi opět umřelo.
A já jen, jéé ono to chcíplo. A mamka hned ječák : ,,No protože si musíš vyřadit!!" A já jen dobrý,a to asi vím ne, to jste mi měli říct na začátku. oni totiž na začátku vyřazovali za mě tak mě podruhý nenapadlo že si to musím udělat sama. :D
tak to byla celkem švanda. pak vystupuju z auta že už se s Vaškem vyměním a on zajede do garáže a teď čučim a auto nám jede :D
a já jen jé ono to jede. :D tak Vašek rychle zpátky a zabrzdil to. :D mamka na zadním sedadle docela vytlemená, vzhledem k tomu, že její úžasně zdrblá kopytčí dcera nezabrzdila její auti. :D
Pak jsme vyložili naši pračku a naložili Vaškovu pračku do auta, mezitím jsme ještě zjistili, že ta jeho pračka je nějaká divná a že má tu hadicu přidělanou k té pračce, a my naši pračku máme s hadicou která se dá normálně dát pryč, teda není tam přidělaná, a my jsme potřebovali aby ta hadica šla oddělat a taky jsme potřebovali aby konec té hadice byl užší, protože tam kam se to strká ta hadica (neberte to pervezně:D) je to úzký.
ach to je TAK dvojsmyslný, ale tak strašně moc! :D
tak si teď všichni představíme našeho sexy idola a vzdechneme si.
pojďme: ochhhhhhhhhh :D
pokračujem :D takže dojedeme k nám domů, nemohli jsme to vtlačit do bytu, protože jednoduše je to na prd :D pak to sraní se s tím ke koupelně, pak jsme zjistili, že ta pračka se nevejde mezi dveře, pak Vašek že musí teda oddělat tu hadicu, ale na to potřeboval nářadí, který jsme neměli, takže šel dolů do jeho auta, protože jeho auto měl u nás ( long story ) ,mezitím my ženy suprwomen jsme teda tu pračku mezi dveře naštělovaly, ovšem jsme zjistily, že hadica je moc krátká a nevejde se do toho odpadu nebo do tý díry kam se to strká.
ne nepíšu to úmyslně perverzně. :D
Asi po hodině se nám tedy pračka podařila umístit na své místo. Celé toto trajdání a zajebávání se nám zabralo čtyři a půl hodiny...tohle všechno proto, aby nám pak za další dva dny Vašek volal, že naše pračka pořádně pere, a že jediná chyba byla ta ohlá hadica.
fucking world.
takže z našeho neuvěřitelně dámského večera s jednohubkama a svíčkama a dalšíma srackama byl všude bordel a my s mamkou úplně mrtvý. :D mezitím se nám ještě stal jeden fail a to ten, že jsem chtěla cigara, tak že zajedem na benzínku kousek od baráku, která se teď přestavovala a už vypadala, že je nová, ovšem nebyla a Vašek jako naprosto úžasně na prd řidič si nevšiml, že jsou okolo takový ty červeno-bílý pásky který značí, že se tam prostě najíždět nemá, jako mě přišlo, že je něco špatně a když mamka zaječela ,,stůj." tak nebýt připoutaná málem jsem vyletěla oknem. :D fakt se připoutávejte,já to taky nedělám,ale zjišťuju, že se to vyplácí. :D
Druhej den jdu s mamkou do shopu, a mamka má tendence si furt po obchodě lítat jak divá a já jsem byla si vybírat Cornetto :D a okolo mě nějakej asi 11 letej kluk s bonbonama v ruce. a až vidím mamku, tak mi říká, no představ si to, přišel za mnou nějakej kluk, že chce půjčit 4 koruny!
A já ,,a dalas mu je?" ,,A ona, ne on byl nějakej podezřelej měl v ruce asi tři balíčky bonbonů." a já jen ,,Víš, někdy bych ti nejradši fakt dala bombu, jako tady v trafice necháváš pokaždý korunu navíc, u pokladny taky necháš zbylou korunu, taky ji nebereš, chodíš sem nakupovat denně, to už máš třeba klidně stovec,když tu bydlíme tak dlouho,ale malýmu chudýmu klučíkovi nedáš na bonbony?"
a ona : ,,Bůhví na co to měl."
Asi na cigára v jeho věku tvl! :D
No a další den mi volá a říká ,,Tak si představ, jdu do Alberta, na sobě mám to ošoupaný zelený vojenský tričko a elasťáky a přijde ke mě asi dvacetiletej borec jestli mu nemužu dat deset korun." :D


snad jsem vás aspoň trochu pobavila :D přece jen jsem to psala malinko zmateně. :D
a jak se máte? :)
mějte se famfárově :*
 


I am not rich. But I live better than the rich.

3. dubna 2016 v 4:27 | Baruš |  Videos
Prosím lidi, fakt si na tenhle článek udělejte čas s náladou poslouchat, abyste se zaprvé dostali ke konci a zadruhé otevřeli srdíčko. To, jaká překrásná energie mnou prochází, zatímco píšu tento článek, mě opravdu naplňuje. Je to zároveň i trochu okecávání, což je u mě ve zvyku, ale toto je trochu jiný druh okecávání. Strašně jsem sem vkládala srdce a ať to zní jak to zní, je to tak. Proto jestli nemáte náladu na tento typ článku,prosím,opravdu to nečtěte,děkuju. mimochodem,moc jsem vděčná za vaše krásné komentáře k mému předešlému článku :)
Zdravíčko.
já na to vkládání songů na blog moc nejsem. ale přesto jsem se rozhodla vám sem nacpat párek mých nejoblíbenějších arabských písniček. možná to pro někoho z vás bude úplný výlet do neznáma,nebo to znáte,nebo si to zamilujete stejně jako já..
a ne úplně každému to sedne.
každopádně to je ten důvod, proč to sem dávám, chtěla bych znát váš názor. :) a taky vám chci ukázat trochu něco jiného.
Ono jste si za tu dobu z mých článků možná i mohli tak trochu povšimnout, že já tak nějak ujíždím na arabech. :D a není to jen o chlapech. Ona ta jejich kultura není jen o vymletých mozcích,poblázněných islámistech a neúctě k ženskému pohlaví,jak si většina myslí. takže tak. :) budu ráda když si to poslechnete.
ten citát je tu úmyslně. :)


,,So how you know I love her?"

30. března 2016 v 5:01 | Baruš |  ..my craps..
Láska.
Co to je?
Jak poznám, že někoho miluju?
Jak poznám, že jsem do někoho opravdu hluboce zamilovaná.
Je to o dotecích? O pocitu? Ale jakém pocitu? Že jsem opravdu šťastná jen, když jsem s tím,koho miluji?
řekněme, že na něj nemůžeš přestat myslet, to, co se ti dennodenně honí hlavou jsou jeho oči, vlasy, to, jak tě pevně stiskne, když tě políbí a jak se na tebe po tom usměje. ten dlouhý, procítěný polibek, ze kterého se nemůžeš udržet na nohách a vždy, když se na něj díváš, nemůžeš spustit zrak z jeho rtů. sotva ho posloucháš, protože jediné na co myslíš je to jak strašně ho chceš políbit, to motýlí šimrání, to, jak nemůžeš dýchat pokaždé když si vzpomeneš na jeho plné rty, na ten moment, kdy ležíte v posteli, ty na něm sedíš a cítíš jeho dech, to jak se s tebou směje, jak vzdychá, když se rty přiblížíš k jeho krku, ten způsob,jakým se na tebe dívá...
jako bys byla jediná na světě.
To je to, co milujeme? Co nás nutí milovat? Nebo je to jen chtíč? Chemie, přitažlivost, nebo jak tomu chcete říkat?
ta bolest, to příjemně nepříjemné svírání v podbřišku doprovázené automatickým přivíráním očí, když na něho myslíš..když myslíš na ty společné chvíle.
Nebo je to ten klid, to bezpečí, když tě drží v náručí ? Ten magický moment, kdy nemusíš nic říkat, jen být v jeho blízkosti a víš, že zrovna v tuhle chvíli.. v tuhle jedinou sekundu se nemůže stát nic co by tě přimělo brečet,litovat..protože jsi s ním. protože on je tvůj ochránce,on je tvůj anděl,on je tvoje všechno.
žárlíš, když se ti dlouho neozve, hledáš si důvody, v čem by ti asi mohl lhát, snažíš se mu oplácet jeho manévry,protože se ti nelíbí,co dělá. Jsme ženy, to je normální, každá jsme taková, i když tvrdíme že ne, jsme podezřívavé, řešíme věci, uvažujeme, místo toho, abychom byly teď a tady, abychom nespěchaly a nechaly věci plynout..
nepoučíme se, ženský mozek nás nenechá.
proč? proč žárlíme? proč podezříváme? proč polemizujeme nad věcma, která vůbec nemusí být pravdou, ale my přesto uvažujeme, protože takové jsme, vytváříme si scénaře, děláme ukvapené závěry a oplácíme něco, z čeho si ani nejsme jisté.
proč ? proč ? proč ?
Miluji tě. Řekne ti. Ale co to doopravdy znamená? CO je ten pocit? že mu všechny jeho špatné vlastnosti omlouváš? že bys udělala všechno a on by nemusel ani pohnout prstem? že když se cítíš mizerně, jediný co chceš je aby tě objal, aby tě držel a ty jsi mohla cítit jeho vůni, jeho blízkost. Utéct mu do jeho náruče kdykoliv chceš.
ale ty pochybnosti.. jsi jediná? opravdu je ti věrný? a věříš mu všechno co ti říká?
Nebo ta chvíle, kdy si jsi naprosto jistá, že ho miluješ, protože tě to až bolí? dokonce i fyzicky? chce se ti brečet, když ti nevěří, protože ty jsi mu dala všechno, dala jsi mu své srdce, svoje tělo, svoji duši a každou částečku tvého já.
celá jsi jeho.
a co on? On nic, on bagr. On může vše ty nemůžeš nic. když něco dělá on tak to nevadí, v momentě kdy ty to děláš taky už je to špatně, kecy o respektu, o upřímnosti.. a myslíš, že to dělá? Ne.
Muže jen na prachy a na sex, slýchávám. a nevím, jestli s tím souhlasit, nebo ne. jsou to žárlíví bastardi, nemáme to s nima jednoduchý, ovšem oni s náma na tom taky nebudou o moc líp.
nejradši bys mu dala přes hubu, když ti začne vyčítat všechno, co se mu nelíbí a přitom on si může dovolit všechno.
Hajzl.
Dej mu tu facku, neboj se.
Ale to, co udělá potom, cokoliv, co máš ráda, tě prostě posadí zpátky na prdel.
Nakonec je to všechno asi o respektu, toleranci a důvěře.
škoda, že toho nejsme schopni.
ani ženy,ani muži.
mějte se famfárově.

Jsem tyranka psů!

14. března 2016 v 22:04 | Baruš |  ..my craps..
Víte, každé čtyři týdny chodím na čištění pleti do jistého salonu. Mám to asi 1km od baráku, takže tam chodím pěšky.dnes jsem tam byla objednaná na 14:00, a náš pes , už byl řekněme velice netrpělivý, protože je zvyklý chodit ven okolo půl jedné, takže jsem vzala věci, peníze, kapesníčky a tak dále a tak podobně, vzala jsem psa a šla jsem s ním rovnou na kosmetiku, protože jsem si řekla, že těch 50 minut čekat vydrží. on je na to zvyklej, buď v autě nebo tak, tak jsem si říkala, že co...furt lepší než trpět s plným močákem doma ne, takhle může pozorovat lidi.
musím vám ale říct, že od té doby co jsem s tímto nápadem přišla, jsem z něho neměla úplně nejlepší pocit.
měla jsem poslechnout intuici a radši ho nechat doma trpět :D
no takže přijdu tam, ještě jsem s ním venku chvilku čekala do 14:02 ,uvázala jsem ho za vodítko, venku bylo i hezky, tak si lehl a trávu a vypadal celkem v klidu, v kapse jsem pro něj dokonce měla i mňaminku,kterou jsem měla připravenou až vyjdu.
Kosmetika mi netrvala ani tak dlouho, takže jsem končila už nějak v 14:25. ještě jsem za ni dostala slevu.
první fail.
prej že mi to dá za tři stovky, že už to nemám tak dramatický nestrávila nad tím tolik času takže z 550 už bude jen za tři kila. ještě jsem od ní brala nějakou sračku na čištění ksichtu za 310 takže to vycházelo na 610. Tak jsem jí to dala na 700. A ona se se mnou začala dohadovat, že si ode mně 700 brát nebude, že to je moc že jí nebudu dávat stovku navíc. :D
jako já jsem jí těch sedm stovek stejně dala.
Ze salonu jsem teda vycházela nějak 37 a čumím na psa a okolo něj nějakej ženskej sněm si ho tam hladí a opečovává, tak vytahuju mňaminku a jdu k němu ,chválím ho.
a nějaká stará prézla na mě začala štěkat : ,,No už tady čeká hodinu! už jsme chtěly volat."
a teď já jen v hlavě wat?! A říkám, hodinu tady čekat nemůže, když je 38 a já jsem šla 02 dovnitř. Na to mi nic neřekla, a prej, že se bál a že mu byla zima že ani piškotek nechtel.
tak jsem jim vysvětlila, že náš pes je čekat zvyklej, že jim děkuju za starost že je milý vidět že jsou ještě lidi co se starají.
tak ho odpoutávám a z toho salonu vyšla nějaká kadeřnice a prej : ,,tak už se našeeel, my už jsme myslely, že ho tu někdo opustil."
no takže vostuda jak prase. :D opět pro jednou :D
fakt eňo ňuno perfekta.
Pak mě vyzvedla mamka a jely jsme nakoupit do makra.abyste věděli, já do makra chodit nakupovat nemůžu, protože je tam všechno hrozně moc super, všechno se mi líbí a všechno nejvíc chci :D
Makro bylo v pohodě, jely jsme tam teda asi 40 minut,i když normálně je to patnáct,, protože i s navigací jsme schopné zabloudit.
ano,ženy. nic překvapivého :D
makro bylo v cajku, koupila jsem krásný ubrousky asi za šedesát korun,take jsem pak dostala sprda že utrácím prachy za ubrousky kterou ani nejsou hezký.. :D:D
no a víte.. my chodíme do trafiky asi 112m od baráku kde prodávají takový dvě super slečny a vždycky si s náma povídají a už ví ,který cigára kupujeme a tak jsem šla cestou domů ještě koupit cíčka a mamka na mě čekala venku se psem. no a vejdu tam a ona už sahá po těch cigárách, tak jí děkuju
a ted pozorně čtěte :D
v ruce jsem měla dvě padesátikuronu, dvě dvacetikoruny, dvě pětikoruny a jednu dvoukorunu.
a ona mi je podává a já koukám po ceně protože nevím kolik stojí a ona mi říká : 86,-
a já si v ruce počítám ty peníze a nevím co se stalo ale najednou si za mnou stoupla paní a já jsem se nějak pohla a dvoukoruna mi vylítla z ruky a spadla jí do igelitky kterou držela :D
tak jsem jí na hulváta začala hrabat do tý tašky, naštěstí se to zaseklo o takovou tak věc na té igelitce, nevím jak to popsat, takže důležitý je že to v té tašce uplně nebylo, jako hulvát jsem ale abych se někomu hrabala v tašce to by mě asi svědomí zarazilo. a já jsem se začala omlouvat a smát se a vzala jsem si tu dvoukorunu a začala jsem počítat a začala jsem jí na pultík pokládat peníze tak aby to vyšlo, jenže jsem to v ruce měla tak že mi to vyšlo na 82 korun, paní trafikantka zadržovala smích, tak jsem jí tam dala kilo, zaplatila, ještě jednou se omluvila, ženská chudák neschopná slova a já jsem odešla.
Cestou domů jsem to mamce popisovala a smíchy jsem brečela. :D
Omlouvám se že tenhle článek nemá takový nádech jako obvykle, ale snad jste se i tak trochu zasmáli, já jsem dneska totiž hrozně nervozní a to i teď, a nevím z čeho.
Tak se mějte famfárově :D